Webová stránka SHMÚ již tři týdny nepřináší více informací než denní tisk s předpovědí počasí. Jedni tvrdí, že v Aladinově lampě vyschl olej a potřebuje dotankovat ze státního rozpočtu, jiní se vymlouvají na vykrádání informací, které byly roky dostupné pro širokou veřejnost.
Bez ohledu na to, kde je pravda, farmáři, chovatelé, zahrádkáři, stavebníci a sportovci přišli o cenné meteogramy, které jim pomáhaly zorientovat se v nepředvídatelných vrtoších počasí. Právě Aladin byl projekt, který návštěvníci webu SHMÚ vyhledávali. Na časové ose přinášel několikrát denně aktualizované výpočty o přicházející oblačnosti, srážkách, teplotě a větru na několik dní předem.
Budeme nuceni spolehnout se na meteorologický servis okolních zemí, nebo nastal správný čas na to, abychom zavřeli rosničku s malým žebříkem do láhve od zavařenin? Řešení nabízí meteostanice, které jsou v obchodech dostupné ve formě bezdrátové stavebnice. Pokud máte chuť, poskládejte si tu svoji.
Jak fungují?
Existují dva druhy meteostanic, které se liší ve způsobu, kterým získávají údaje o počasí. Ty první používají internetové připojení nebo rádiový signál vysílaný na dlouhých vlnách z vysílače v německém Mainflingenu k tomu, aby na displeji zobrazily zpracovanou předpověď počasí na nejbližší dny. Zobrazují meteorologické výstrahy a přehledy počasí pro zvolené území, aniž by museli vědět, co se děje za okny.
Fungují jako interaktivní noviny. Signál obsahuje informace o teplotním rozsahu, vlhkosti vzduchu, UV indexu, procentuální pravděpodobnosti srážek, rychlosti a směru větru. Zatímco internetové meteostanice nabízejí informace pro 80 míst Slovenska, v případě rádiového signálu je pro celé Slovensko předpověď jednotná. To proto, že Evropa je rozdělena do 90 regionů označených kódy, z nichž č.j. 63 patří Slovensku. Takové meteostanice jsou obvykle vybaveny i dvojicí senzorů, které zobrazují teplotu vzduchu v místnosti a za okny, jsou však také takové, co sledují i atmosférický tlak.
Skutečné meteostanice využívají pro předpověď počasí senzory, jejichž měření vyhodnocuje pevně naprogramovaný algoritmus. Ten v závislosti na měnícím se atmosférickém tlaku vzduchu, teplotě a vlhkosti předpovídá, jak se vyvine počasí v nejbližších hodinách a jaký trend mají měřené veličiny. Pokud však ke stavebnici připojíte doplňkové senzory, předpověď bude přesnější. Nevýhodou však je, že než víte, co vás čeká v příštích dvanácti hodinách, co se bude dít o den, dva či tři, musíte odhadnout sami.
Základ nemusí být stejný
Nejjednodušší meteostanice jsou v základně vybaveny senzorem pro snímání tlaku vzduchu, teploty a vlhkosti, k nimž patří bezdrátový senzor pro měření teploty a vlhkosti vzduchu za oknem. Funkce, kterými jsou vybaveny, se různí. Dobrou pomůckou při výběru je zobrazení hodnoty atmosférického tlaku na displeji. Zatímco jednoduché meteostanice vyhodnocují jen jeho změnu a trend za poslední hodiny, ty lepší mají po nakalibrování nadmořské výšky dokonalou představu o jeho aktuální hodnotě.
Meteostanice zobrazují předpověď počasí na příštích 6 až 12 hodin formou grafického symbolu. Ten prozradí, zda lze očekávat počasí jasné, nebo se bude mračit, pršet, nebo je třeba očekávat bouře. Symbol se mění v závislosti na hodnotách sesbíraných senzory. Někteří výrobci zacházejí dál a na obrázku postavičky vám naznačí, jak teplo se obléct a zda je třeba si s sebou vzít deštník.
Většina meteostanic dokáže upozornit na situaci, kdy teplota nebo vlhkost vzduchu vybočí z přednastaveného rozsahu. Pokud je senzor umístěn ve fóliovníku, v pařeništi nebo ve skladu s bramborami, upozorní na moment, kdy je třeba vyvětrat nebo přivřít vrátka. Ty šikovnější vás v nepříznivém počasí ráno vzbudí o půl hodiny dříve, abyste v bezpečí přišli do práce včas.
Skládačka na přání
Meteostanice komunikují se senzory bezdrátově ve 433 MHz pásmu s dosahem signálu od 10 do 50 metrů. Každý senzor má přidělitelné číslo, jehož prostřednictvím se spáruje se základnou. To proto, abyste nevyhodnocovali informace ze senzoru, který patří sousedovi.
Jednoduché meteostanice komunikují pouze se třemi nebo čtyřmi teploměry, z nichž každý může doplňkově měřit také vlhkost vzduchu. To je výhodné nejen pro odlišení teploty ve stínu a na slunci, ale také pro dozor ve dvoře či budově. Lépe vybavené modely lze doplnit senzorem pro snímání teploty v bazénu za domem či intenzity ultrafialového záření. Meteostanice v takovém případě prozradí, kdy je vhodný čas ke koupání a kdy je třeba se stříhat opalování na osušce.
Bez informací o intenzitě srážek, síle a směru větru by to však nebylo ono. Modely určené pro fanoušky meteorologie počítají is touto výbavou a jejich výhodou je, že všechny naměřené hodnoty archivují v zabudované paměti, aby je bylo možné přenést do počítače. V něm lze v dodávaném softwaru či v tabulkovém procesoru vyhodnocovat trendy nebo přenášet naměřené hodnoty na webovou stránku.
Kam umístit senzory?
Zatímco základna s displejem může spočívat kdekoli, kde na ni budete vidět, senzory by měly být umístěny tak, aby naměřené hodnoty odpovídaly skutečnosti. U jediného tepelného senzoru je vhodné umístit jej do stínu, aby nebyl exponován na přímém slunečním záření. V případě dvou je vhodné kopírovat severní a jižní stranu domu. V obou případech je třeba myslet na to, že zdivo domu má akumulační schopnost, takže mezi senzor a zeď patří kus tepelněizolačního materiálu, nebo je vhodné senzor před zdí dostatečně předsadit.
Obezřetnost je na místě i při umisťování srážkového senzoru a výbavy pro měření směru a intenzity větru, které by mohly ve stínu okolní zástavby měřit nesprávné hodnoty. Nesmějí být umístěny ani ve srážkovém stínu, ani na místech, kde je omezeno přirozené proudění vzduchu.
